Dotazy z oblasti uvádění zdravotnických prostředků na trh

Základní legislativa upravující uvádění zdravotnických prostředků (dále jen jako „ZP“) na trh v České republice:

• NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS (dále jen jako “nařízení (EU)2017/745“), jehož znění je dostupné zde
• Zákon č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro – znění od 23. 08. 2024
• Dále lze využít vysvětlující dokumenty MDCG vydávané Evropskou komisí.

Tyto dokumenty jsou dostupné v anglickém jazyce. Některé dokumenty MDCG jsou však dostupné na tomto webu i v češtině.

Prvotní a rozhodující krok, který by měl výrobce učinit je zjistit, zda výrobek spadá do působnosti nařízení (EU)2017/745. Tedy zda výrobek splňuje definici ZP podle článku 2 odst. 1 tohoto nařízení, případně zda se na výrobek vztahuje ustanovení článku 1 odstavec 2, týkající se výrobků bez určeného léčebného účelu, na něž se však uvedené nařízení rovněž vztahuje. Výrobce může případně požádat Státní ústav pro kontrolu léčiv o stanovisko, zda výrobek spadá do působnosti nařízení (EU)2017/745.

Uvedení ZP na trh je definováno v článku 2 odstavec 28 nařízení (EU)2017/745:
„„uvedením na trh“ první dodání prostředku, s výjimkou prostředku, který je předmětem klinické zkoušky, na trh Unie“.
První dodání na trh se přitom posuzuje pro každý jednotlivý kus ZP s ohledem na případnou změnu původního určeného účelu.

Dodání prostředku je definováno v článku 2 odstavec 27 tohoto nařízení:
„„dodáním na trh“ dodání prostředku, s výjimkou prostředku, který je předmětem klinické zkoušky, k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu nebo bezplatně“.
Z uvedeného vyplývá, že ZP je uveden na trh při jeho prvním dodání v rámci obchodní činnosti, přičemž není rozhodující např. zda byl poskytnut konečnému uživateli jako vzorek k vyzkoušení, nebo zda byl poskytnut jiné organizaci v rámci marketingových aktivit zdarma, nebo zda byla fakturována cena.

Na trh mohou být v Evropské Unii uváděny pouze ZP, které nesou označení shody CE podle přílohy V nařízení (EU)2017/745.
Aby bylo možno ZP označit označením shody CE, je třeba aby výrobce provedl posouzení shody v souladu s ustanoveními článku 52 nařízení (EU)2017/745.

Pro provedení posouzení shody je nutno nejprve určit rizikovou třídu ZP podle článku 51a přílohy VIII nařízení (EU)2017/745. Výrobce může případně požádat Státní ústav pro kontrolu léčiv o stanovisko k zatřídění ZP.

V závislosti na rizikové třídě pak výrobce zvolí postup posouzení shody podle článku 52 nařízení (EU)2017/745. Ve většině případů vyžaduje proces posouzení shody zapojení oznámeného subjektu (notifikované osoby).
Seznam oznámených subjektů oprávněných posuzovat shodu zdravotnických prostředků podle nařízení (EU)2017/745 je uveden zde.

ZP musí splňovat obecné požadavky na bezpečnost a účinnost podle přílohy I nařízení (EU)2017/745. Výrobce pro posouzení shody vypracuje dokumentaci podle příloh II a III tohoto nařízení a v případě, že má být do posouzení shody zapojen oznámený subjekt, předloží dokumentaci k posouzení vybranému oznámenému subjektu. Oznámený subjekt po té, co na základě dokumentace ověřil shodu, vydá výrobci certifikát a výrobce následně vystaví EU prohlášení o shodě. V případě ZP rizikové třídy I nesterilních a bez měřicí funkce (tedy u těch, kde pro posouzení shody není třeba zapojit oznámený subjekt) výrobce vydá EU prohlášení o shodě bez certifikátu vystaveného oznámeným subjektem. EU prohlášení o shodě v tomto případě vydává výrobce poté, co v odpovídající dokumentaci prokázal a zdokumentoval ověření shody ZP třídy I s požadavky nařízení (EU)2017/745.

Podle ustanovení § 8 odstavce 1 zákona č. 375/2022 Sb. musí být prohlášení o shodě v případě ZP dodávaného na trh na území České republiky v českém, slovenském nebo anglickém jazyce. V českém jazyce musí být rovněž informace týkající se označení a návodu k použití – viz § 8 odstavec 2 zákona č. 375/2022 Sb.

Výrobce je dále povinen provést registraci v elektronickém systému databáze EUDAMED v souladu s požadavky článku 31 a dalších souvisejících ustanovení nařízení (EU)2017/745.

Dle přechodného ustanovení § 74 odst. 7 a 8 zákona č. 375/2022 Sb. slouží do spuštění plně funkčního Eudamedu pro plnění ohlašovací povinnosti výrobců, zplnomocněných zástupců a dovozců i nadále Registr zdravotnických prostředků (RZPRO). Obdobně se vztahuje i na notifikaci zdravotnických prostředků. Procesy jsou nastaveny dle původní legislativy. Platnost činnosti/zdravotnického prostředku je udělována na dobu 5 let a před jejím uplynutí je potřeba podat ohlášení prodloužení činnosti/notifikace.

Uvádění na trh ZP na zakázku (někdy také označované jako individuálně zhotovované ZP) upravuje článek 52, odstavec 8 a příloha XIII nařízení (EU)2017/745 a dále ustanovení § 8 odstavec 4–6 zákona č. 375/2022 Sb.

Uvádění na trh tzv. legacy devices (tj. ZP s platným certifikátem podle Směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích, které jsou dodávány na trh po datu nabytí účinnosti nařízení (EU)2017/745) se řídí článkem 120 nařízení (EU)2017/745 a lze využít rovněž vysvětlující dokument MDCG 2021-25, který je dostupný na tomto webu v české verzi.

Akreditované laboratoře, na rozdíl od laboratoří neakreditovaných, mají zaveden systém managementu kvality podložený nezávislou třetí stranou – akreditačním orgánem. Pracují tedy podle kontrolovaných pravidel, metod, postupů. Z toho vyplývá jejich vyšší prestiž na trhu, i když akreditace sama o sobě nemusí být zárukou absolutní bezchybnosti. Z toho důvodu akreditační orgán provádí pravidelné kontroly laboratoří během platnosti akreditace. Z uvedeného vyplývají přednosti spolupráce s akreditovanou laboratoří. Je třeba upozornit, že akreditace se vztahuje vždy pouze k určitým normám, metodám, typu zkoušek apod. Je pouze na výrobci, aby stanovil, jaké bude provádět zkoušky v rámci preklinického testování a jaké laboratoře zvolí.

Abstrakt

Návod k použití smí vydat pouze výrobce zdravotnického prostředku. U prostředků rizikové třídy I a IIa může výrobce ve zdůvodněných případech od vydání návodu upustit. U prostředků rizikové třídy IIb a III musí být návod k použití vydán vždy. Podle platné legislativy musí být v rámci ČR návod poskytován v českém jazyce. Překlad návodu jinou osobou než výrobcem (např. distributorem nebo dovozcem) je možný pouze za splnění podmínek uvedených v čl. 16 nařízení MDR. Při překladu nesmí docházet k obsahovým změnám. Nahrazení tištěného návodu k použití elektronickou formou je možné pouze u prostředků určených pro profesionální použití a u omezené skupiny prostředků definované v nařízení (EU) č. 207/2012.

Úvod

Oblast zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro (dále též „prostředky“) je regulována mimo jiné nařízením (EU) 2017/745 (dále též „nařízení MDR“), nařízením (EU) 2017/746 (dále též „nařízení IVDR“), zákonem č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 375/2022 Sb.“), a vyhláškou č. 377/2022 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (dále jen „vyhláška č. 377/2022 Sb.“). Problematiku návodů k použití dále upravuje také nařízením (EU) 207/2012⁽¹⁾.

Pro bezpečné používání zdravotnických prostředků je zásadní, aby uživatelé (poskytovatelé zdravotních služeb i koncoví uživatelé) měli k dispozici veškeré informace poskytnuté výrobcem. Tyto informace musí uživatele srozumitelně informovat o určeném účelu prostředku, jeho řádném použití a o případných opatřeních, která je třeba při používání přijmout. Těmito informacemi se rozumí zejména údaje uvedené přímo na prostředku, na jeho obalech a v návodech k použití.

Požadavky na návody k použití, překlady návodů

Požadavky na informace dodávané s prostředkem jsou stanoveny v příloze I, kapitole III, nařízení MDR. V bodu 23.1 písm. d) se uvádí: „Návod k použití se poskytuje společně s prostředky. Ve výjimečných případech se návod k použití nevyžaduje u prostředků třídy I a IIa, není-li pro bezpečné používání těchto prostředků takový návod potřebný a není-li jinde v tomto bodu stanoveno jinak.“ Tento bod tedy stanoví, že výrobce se může ve zdůvodněných případech rozhodnout nevydat návod k použití u prostředků rizikové třídy I a IIa, pokud je jejich používání zřejmé a rizika minimální. Takové rozhodnutí však musí být řádně doloženo v technické dokumentaci výrobce. U prostředků vyšších rizikových tříd IIb a III je vydání návodu k použití povinné vždy.

S přijetím nařízení MDR došlo také k podrobnějšímu vymezení rozsahu informací, které musí být uvedeny v návodu k použití. Tyto požadavky jsou specifikovány v příloze I, kapitole III, nařízení MDR, bod 23.1.

Požadavky nařízení MDR jsou dále doplněny vnitrostátní legislativou, kterou je zákon č. 375/2022 Sb. Ten v § 8 odst. 2 stanoví povinnost, aby informace poskytované výrobcem byly uvedeny v českém jazyce. Tato povinnost je dále konkretizována v § 26 odst. 2: „Distributor je povinen v případě distribuce prostředku na trh na území České republiky dodávat prostředek včetně návodu k použití v českém jazyce, pokud návod k použití výrobce vydal.“

Jak bylo uvedeno v úvodu článku návody k použití musí být dodávány v tištěné podobě s každým dodaným prostředkem, nařízení MDR, ale stanovuje několik výjimek jednu z nich uvádí příloha I kapitole III nařízení MDR. bod 23.1. e) „Pokud se jednomu uživateli a/nebo na jedno místo dodává větší počet prostředků, lze poskytnout jedinou kopii návodu k použití, pokud s tím souhlasí kupující, který může v každém případě požádat o bezplatné poskytnutí dalších kopií.“

Další variantou pro poskytnutí návodu k použití představuje elektronická forma. U prostředků určených pro profesionální použití a u omezené skupiny prostředků definované v nařízení (EU) č. 207/2012 lze dodávat tyto návody v elektronické podobě. Možnost dodat návod k použití v elektronické podobě je tak dále možná u implantabilních prostředků, pevně instalovaných prostředků, prostředků se zabudovaným zobrazením návodu nebo prostředkům které jsou softwarem, za předpokladu splnění podmínek Prováděcího nařízení komise (EU) 2021/2226. To zahrnuje povinnost výrobce uvést informace o elektronické podobě návodu na obalu nebo přímo na ZP spolu s instrukcemi pro přístup (např. QR kód nebo odkaz).

S přijetím nařízení MDR došlo také k úpravě podmínek, za jakých může dovozce, distributor nebo obecně jiná osoba odlišná od výrobce provádět překlad návodů k použití. Na tyto situace pamatuje článek 16 nařízení MDR, který detailně stanoví podmínky pro výkon této činnosti.

Pokud se dovozce či distributor rozhodnou provádět překlad návodu k použití, musí mít dle čl. 16 nařízení MDR zaveden systém řízení kvality pro zajištění překladů, a tento systém řízení kvality musí být posouzen a potvrzen příslušným oznámeným subjektem.

Nejpozději 28 dní předtím, než je přeznačený prostředek uveden na trh, jsou dovozci či distributoři provádějící překlad povinni informovat výrobce a příslušný orgán členského státu, ve kterém zamýšlejí prostředek uvést na trh, o svém záměru. Na požádání musí výrobci a příslušnému orgánu poskytnout vzorek přeložených návodů k použití.

Ve stejné lhůtě 28 dní je distributor nebo dovozce povinen předložit příslušnému orgánu certifikát vydaný oznámeným subjektem určeným pro daný typ prostředků, který potvrzuje, že jejich systém řízení kvality odpovídá požadavkům stanoveným v čl. 16 odst. 3 nařízení MDR.

Informace o tom, že distributor nebo dovozce provedl překlad návodu k použití, musí být doplněna – ideálně přímo u samotného návodu – a obsahovat jeho jméno, zapsaný obchodní název či ochrannou známku, registrované sídlo a kontaktní adresu, aby bylo možné jednoznačně identifikovat odpovědnou osobu.

Závěr

Výše uvedené požadavky se vztahují na zdravotnické prostředky, u nichž byla posouzena shoda v souladu s nařízením MDR. Na trhu se však stále vyskytují prostředky spadající do kategorie tzv. legacy devices. Také u nich platí povinnost dodávat uživatelům návody v českém jazyce. Jedinou odlišností oproti výše uvedenému je, že se na tyto prostředky neuplatňuje čl. 16 nařízení MDR.

V případě legacy devices tedy může překlad návodu zajistit dovozce či distributor bez dalších dodatečných podmínek.

V tomto případě by bylo nejprve vhodné ověřit podle přílohy VIII MDR, zda zůstane zatřídění ZP stejné, nebo se změní. Z toho vyplyne potřeba případného vypracování PSUR pro různé rizikové třídy.

Článek 86 v odstavci 1 připouští vypracování PSUR pro skupinu prostředků. Ze zprávy by však mělo být zřetelné, které informace a závěry se vztahují ke kterým konkrétním ZP ze skupiny tak, aby bylo možno v případě potřeby jasně stanovit nápravná opatření pro konkrétní ZP a sledovat a doložit jejich účinnost.

Klinické zkoušky budou tvořit jeden z modulů databáze EUDAMED, jejíž spuštění Evropská komise plánuje na rok 2023. Jiné klinické zkoušky dle čl. 82 MDR budou povolovány prostřednictví Informačního systému zdravotnických prostředků.

V případě, že distributor provede pouze zábrus, tak upraví zdravotnický prostředek, který je již na trhu (na trh jej uvedl výrobce), pro potřeby individuálního pacienta, aniž by změnil určený účel zdravotnického prostředku. V tomto případě se na distributora nevztahují povinnosti výrobce – viz článek 16 MDR, odstavec 1, poslední pododstavec (následující za písmenem c)).

Obecně nejsou povinnosti výrobce ZP na zakázku ovlivněny tím, jestli ZP dodává přímo pacientovi, nebo jinému subjektu.

V případě ZP rizikové třídy I může výrobce zvážit, zda se nejedná o ZP, jejichž použití je obecně známé a jejich používání lze obecně považovat za bezpečné. V tomto případě nemusí návod k použití poskytovat vůbec. V technické dokumentaci k ZP pak zaznamená zdůvodnění nevydání návodu k použití – viz příloha I MDR, článek 23.1 d).

Jestliže výrobce dodává opakovaně jednomu uživateli větší počet prostředků (tedy např. dodává dlouhodobě do jedné oční optiky opakovaně tytéž ZP), pak může pro tyto ZP poskytnout jednu kopii návodu k použití (v případě, že odběratel souhlasí) – viz příloha I MDR, článek 23.1 e).

Příloha I MDR, článek 23.1 f) jasně stanoví, že návod k použití v elektronickém formátu (umístěný na webu) lze poskytnout pouze za podmínek stanovených nařízením (EU) 207/2012. Jestliže tedy předmětné ZP nespadají pod skupiny ZP uvedené v článku 3 nařízení (EU) 207/2012, nelze návod k použití v elektronickém formátu poskytnout.

Vzhledem k tomu, že se nařízení (EU) 207/2012 odkazuje na směrnice 93/42/EEC a 90/385/EEC, bylo vydáno „PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2021/2226 ze dne 14. prosince 2021, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745, pokud jde o elektronické návody k použití zdravotnických prostředků“, které bylo publikováno v Úředním věstníku EK dne 15.12.2021.  Toto prováděcí nařízení uvádí v článku 3 odst. 1 uvádí stejné skupiny ZP jako nařízení (EU) 207/2012 a tedy zachovává pro poskytnutí návodu k použití v elektronickém formátu stejné podmínky.

Prováděcí nařízení je přístupné zde.

V tomto případě se jedná o úpravu hromadně vyráběného prostředku ve smyslu ustanovení článku 2 MDR, odstavec 3, druhý pododstavec:

Jedná se o prostředky “které vyžadují úpravu, aby splnily zvláštní požadavky jakéhokoli profesionálního uživatele „(tedy včetně očního optika, aby mohl vyrobit požadované brýle), a prostředky, které jsou hromadně vyráběny prostřednictvím průmyslových výrobních postupů v souladu s lékařským předpisem jakékoliv oprávněné osoby (tedy dioptrické čočky standardně vyráběné v určité škále dioptrií, které odpovídají běžným předpisům očních lékařů), se však za prostředky na zakázku nepovažují;“

V tomto případě se tedy nejedná o ZP na zakázku.

Prezentace ze semináře konaného 14. 9. 2022 k problematice výrobců prostředků na zakázku.

Podle nařízení (EU) 2017/745 má systém identifikace zdravotnických prostředků UDI obsahovat dvě části – UDI-DI a UDI-PI. Požadavky na systém UDI jsou uvedeny v článku 27 a příloze VI nařízení (EU) 2017/745.

Státní ústav pro kontrolu léčiv nepožaduje uvádění dalších údajů nad rámec údajů stanovených v uvedeném nařízení a přidělené UDI neschvaluje ani se k nim nevyjadřuje. Získání UDI a identifikace zdravotnických prostředků pomocí UDI je zodpovědností výrobce.

Pro přidělování UDI podle nařízení (EU) 2017/745 byly jmenovány 4 vydávající subjekty uvedené v dokumentu Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/939 dostupné na: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32019D0939&from=EN

Konkrétně:

1. GS1 AISBL, Belgie
2.  Health Industry Business Communications Council – HIBCC, USA
3. International Council for Commonality in Blood Banking Automation – ICCBBA, USA
4. Informationsstelle für Arzneispezialitäten – IFA GmbH, Německo

Další informace k systému identifikace zdravotnických prostředků UDI lze najít mezi doporučujícími dokumenty MDCG – dostupné na https://ec.europa.eu/health/medical-devices-sector/new-regulations/guidance-mdcg-endorsed-documents-and-other-guidance_en.

V České republice nejsou žádné další specifické požadavky týkající se software.

V České republice by měl výrobce poskytovat informace o zdravotnickém prostředku v českém jazyce – viz § 8 odst. 2 zákona č. 375/2022 Sb. Tento požadavek se vztahuje bez rozdílu, jak na použití prostředku laikem, tak profesionálem.

Rovněž je potřeba zdůraznit, že z ustanovení nařízení (EU) 2017/745, příloha I, čl. 5 písm. b) a čl. 22 odst. 1 poslední věta, vyplývá, že pro laiky je důležitý nejen návod k použití, ale také návod k použití prostředku a pokyny které by měly být v českém jazyce, aby se minimalizovala rizika spojená s používáním prostředku.

Fyzická nebo právnická osoba, která kompletuje systémy nebo soupravy zdravotnických prostředků není výrobcem ve smyslu článku 10 nařízení (EU) 2017/745, ale vztahují se na ni povinnosti, které stanoví článek 22 nařízení (EU) 2017/745. Fyzická nebo právnická osoba, která kompletuje systémy nebo soupravy zdravotnických prostředků, musí splnit požadavky stanovené v tomto článku, zejména v odstavci 2 a musí vydat a uchovávat prohlášení o shodě. Podle odstavce 5 čl. 22 nařízení (EU) 2017/745 se na soupravu neumisťuje označení CE, ale fyzická nebo právnická osoba, která systémy nebo soupravy kompletuje, musí na ně umístit svoje údaje (jméno, obchodní název, adresu atd. – viz článek 22).  Dále musí systému nebo soupravě být přiděleno UDI podle článku 29 a přílohy VI nařízení (EU) 2017/745 a odpovídající údaje musí být zaneseny do databáze Eudamed.  Další informace k UDI naleznete v dokumentu MDCG_2018-3-prirazovani UDI_systemy_soupravy.pdf

Data, kdy budou muset být zdravotnické prostředky opatřeny jedinečným identifikátorem stanovuje článek 123 odst. 3 písm. f) a g)

• U implantabilních prostředků a prostředků třídy III se čl. 27 odst. 4 použije ode dne 26. května 2021.
• U prostředků tříd IIa a IIb se čl. 27 odst. 4 použije ode dne 26. května 2023.
• U prostředků třídy I se čl. 27 odst. 4 použije ode dne 26. května 2025;

Pokud jde o prostředky určené k opakovanému použití, které musí být opatřeny nosičem UDI na samotném prostředku, se čl. 27 odst. 4 použije

• U implantabilních prostředků a prostředků třídy III ode dne 26. května 2023;
• U prostředků tříd IIa a IIb ode dne 26. května 2025;
• U prostředků třídy I ode dne 26. května 2027.

Dále problematiku upravuje článek 120 nařízení (EU) 2017/745, odstavec 3. Zdravotnické prostředky, které jsou ve shodě s požadavky směrnic 90/385/EHS nebo 93/42/EHS a bylo pro ně vydáno prohlášení o shodě, mohou být uváděny na trh i po 26. 5. 2021, avšak musí od tohoto data splňovat některé požadavky nařízení (EU) 2017/745 včetně registrace těchto zdravotnických prostředků.

Článek 120, odst. 3 uvádí, že zdravotnický prostředek může být „uveden na trh nebo do provozu do 26. května 2024 pouze, pokud je ode dne 26. května 2021 i nadále v souladu s některou z uvedených směrnic a pokud nedošlo k podstatným změnám v konstrukci a určeném účelu prostředku. Požadavky tohoto nařízení se však použijí, pokud jde o sledování po uvedení na trh, dozor nad trhem, vigilanci, a registraci hospodářských subjektů a prostředků, místo odpovídajících požadavků uvedených směrnic.“

Zároveň koordinační skupina MDCG vydala dokument MDCG 2019-5 (https://ec.europa.eu/health/md_sector/new_regulations/guidance_en), ve kterém reflektuje situaci kdy výrobky, které mají již určitou historii a jsou ve shodě se směrnicemi 90/385/EHS nebo 93/42/EHS („legacy devices“), ve kterém uvádí, že by databáze Eudamed měla být upravena tak, aby bylo možno do ní registrovat i tyto zdravotnické prostředky (vyráběné a uváděné na trh před datem účinnosti nařízení (EU) 2017/745), protože nařízení (EU) 2017/745 explicitně nestanovuje, že požadavek uvedený v odstavci 3 článku 120 znamená, že k registraci musí být použit UDI.  Uvedený dokument zavádí místo UDI nový identifikátor, „Eudamed DI“, Eudamed Device Identificator, který zdravotnickému prostředku přidělí správce databáze Eudamed v rámci registrace zdravotnického prostředku. Dokument MDCG 2019-5 dále popisuje způsob registrace těchto zdravotnických prostředků v databázi Eudamed.

Systém přidělování jedinečných identifikátorů (UDI) zdravotnických prostředků upravuje článek 27 a příloha VI nařízení (EU) 2017/745. Pro přidělování UDI jsou aktuálně stanoveny 4 vydávající subjekty:

• GS1 AISBL, Belgie;
  Health Industry Business Communications Council (HIBCC), USA;
  ICCBBA, USA;
  Informationsstelle für Arzneispezialitäten – IFA GmbH, Německo.

Jedinečný identifikátor prostředku (UDI) přiděluje zdravotnickému prostředku výrobce v souladu s pravidly pro jedinečnou identifikaci, která stanovil vydávající subjekt – viz odstavec 3 článku 27 nařízení (EU) 2017/745.

V případě UDI nehrají národní kompetentní autority, jako SÚKL, žádnou roli. Procesu je účasten pouze výrobce, který je odpovědný za přidělení UDI zdravotnickému prostředku, subjekt vydávající UDI, se kterým má výrobce smlouvu a případně oznámený subjekt (notifikovaná osoba), který se účastní procesu posuzování shody, protože základní UDI-DI musí být uvedeno na certifikátu vydaném oznámeným subjektem a na prohlášení o shodě a provází výrobek po celou dobu procesu posuzování shody a klinického hodnocení.

Označování zdravotnických prostředků a umísťování údajů o zdravotnickém prostředku provádí pouze výrobce v souladu s Obecnými požadavky na bezpečnost a účinnost popsanými v příloze I nařízení (EU) 2017/745. Jiné subjekty nemohou přidávat, ubírat, nebo měnit informace poskytované výrobcem s výjimkami uvedenými v článku 16 odst. 2 nařízení (EU) 2017/745, a v článku 13 bod 3 nařízení (EU) 2017/745, který stanovuje povinnost doplnit na prostředek informaci o dovozci.
V ostatních případech se subjekt stává výrobcem a vztahují se na něj tedy povinnosti výrobce vyplývající z článku 10 a dalších ustanovení nařízení (EU) 2017/745.

Podle článku 10, odst. 16 nařízení (EU) 2017/745 a nařízení (EU) 2017/746 má být způsob zajišťující dostatečné finanční krytí přiměřený rizikové třídě, typu prostředku a velikosti podniku.

Dále se v tomto odstavci uvádí, že výrobci musí mít „zavedena opatření umožňující poskytnout dostatečné finanční krytí“. Tímto opatřením může být finanční rezerva podniku, ale s velkou pravděpodobností řada výrobců „zavede opatření“ ve formě pojištění za způsobenou škodu v odpovídající výši. Konkrétní výše finančních rezerv není nikde stanovena.

Z uvedeného vyplývá, že by výrobce měl především zvážit možná rizika vyplývající z rizikové třídy a určeného účelu použití zdravotnického prostředku (zde nabývá analýza rizik skutečného významu a není jen jednou z kapitol technické dokumentace). Určený účel určuje rizikovost použití (např.: rizikovost zdravotnického výkonu, procesu léčby, údržby, procesu likvidace zdravotnického prostředku atd.) a tím míru možného ohrožení pacienta, personálu, případně jiných osob. Zároveň zde bude hrát roli např. objem produkce a míra pokrytí trhu a tím pravděpodobnost možného způsobení škody, nebo míra potenciálního nebezpečí hromadných žalob apod.

Požadavky na PMS jsou stanoveny v článcích 83-86 a v příloze III nařízení (EU) 2017/745 a v článcích 78-81 a v příloze III nařízení (EU) 2017/746.

Dále se touto problematikou zabývá dokument MDCG 2020-7 Guidance on PMCF Plan Template a MDCG 2020-8 Guidance on PMCF evaluation report template.

V tomto případě není jednoznačně stanoveno, jakým způsobem mají být značeny výrobky, které jsou ve shodě s MDD a výrobky, které jsou ve shodě s MDR.

Je na výrobci, jaký systém zavede, aby byl schopen dohledat ten který výrobek, např. v případě nežádoucí příhody. V souvislosti s MDR se však nabízí jedno řešení. Vzhledem k tomu, že MDR zavádí povinnost označovat výrobky kódy UDI, lze vycházet z toho, že ZP, které jsou ve shodě s MDR budou označeny UDI v souladu s požadavky MDR, resp. prováděcích dokumentů MDCG, zatímco ZP, které jsou ve shodě s MDD, byly dosud značeny jiným způsobem. Tím by mohlo být zajištěno dostatečné odlišení ZP.

Ano. Na tyto výrobce se MDR vztahuje v plném rozsahu od 26. 5. 2021 bez přechodného období.

V tomto případě se jedná o úpravu hromadně vyráběného prostředku ve smyslu ustanovení článku 2 MDR, odstavec 3, druhý pododstavec: Jedná se o prostředky “které vyžadují úpravu, aby splnily zvláštní požadavky jakéhokoli profesionálního uživatele (tedy včetně očního optika, aby mohl vyrobit požadované brýle), a prostředky, které jsou hromadně vyráběny prostřednictvím průmyslových výrobních postupů v souladu s lékařským předpisem jakékoliv oprávněné osoby (tedy dioptrické čočky standardně vyráběné v určité škále dioptrií, které odpovídají běžným předpisům očních lékařů), se však za prostředky na zakázku nepovažují“.

V tomto případě se tedy nejedná o ZP na zakázku.