Co se děje poté, co rodiče informují lékaře o podezření na nežádoucí účinek u dítěte v souvislosti s očkováním?

Podezření na nežádoucí účinky léků mají hlásit lékaři nebo jiní zdravotničtí pracovníci, v případě závažných nežádoucích účinků jim tuto povinnost ukládá zákon. Je však známo, že je nahlášeno jen velmi málo případů.

Podle údajů z epidemiologických studií o výskytu nežádoucích účinků léčiv a počtu skutečně nahlášených reakcí se odhaduje, že je hlášeno zhruba jen 1 % případů. Samotná hlášení podezření na nežádoucí účinky tedy nepodávají přesné svědectví o bezpečnosti (jsou hlášena pouhá podezření na možné nežádoucí účinky) ani o skutečné frekvenci výskytu nežádoucích účinků. Jsou však mimořádně důležitým zdrojem hledání tzv. farmakovigilančního signálu – mohou poukázat na to, že lék může vyvolávat určitou nežádoucí reakci. Takový signál je potom nutno ověřit z dalších informačních zdrojů. 

Pacient by měl s lékařem diskutovat svá podezření. Zároveň však může i sám nahlásit své podezření na nežádoucí účinek na SÚKL prostřednictvím jednoduchého formuláře, který je dostupný na portálu Hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku.

Vždy je vítáno, pokud je ve formuláři uveden kontakt na lékaře, který by v případě potřeby mohl doplnit další důležité odborné údaje.

Každé hlášení je následně samostatně vyhodnoceno a vloženo do databází nežádoucích účinků léčiv v ČR, Světové zdravotnické organizace a Evropské unie.