Platí pořád pravidlo, že vždy jeden lék ve skupině je bez doplatku?

Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanovuje ve své příloze č. 2 seznam 195 skupin. Do jednotlivých skupin
jsou podle odpovídající definice zařazovány přípravky podle různých kritérií:

• podle obsažené účinné látky,
• podle lékové formy,
• podle cesty podání.

V jednotlivých skupinách tak může být více účinných látek, které mají podobnou terapeutickou indikaci (účel použití).
Nejedná se však vždy o přípravky, které jsou vždy vzájemně terapeuticky zaměnitelné a zvážení toho,
zda lze jednu účinnou látku nahradit jinou látkou v rámci léčby konkrétního onemocnění, je vždy v kompetenci
ošetřujícího lékaře.

Zároveň je důležité upozornit, že skupiny přílohy č. 2 nezahrnují veškeré léčivé látky, které jsou
obsaženy v registrovaných lécích.

V rozhodnutí SÚKL o výši úhrady musí být vždy zohledněna i povinnost stanovení minimálně jednoho plně hrazeného
přípravku v rámci těchto skupin.

Ukázka vybrané skupiny z přílohy č. 2:

Skupina č. 20 – Vitamín A nebo D včetně jejich kombinací, perorální podání
(Léky používané při
nedostatku jednoho nebo obou uvedených vitamínů)

Do této skupiny spadají všechny léky, které obsahují léčivé látky:

• vitamín A – retinol,
• vitamín D – ergokalciferol, cholekalciferol, dihydrotachysterol, alfacalcidol, kalcitriol

Léky obsahující dané vitamíny nejsou vzájemně zaměnitelné. Zákon stanovuje podmínku zajistit minimálně jeden plně
hrazený přípravek v dané skupině. Může se tedy stát, že plná úhrada pro tuto skupinu bude zajištěna díky
přípravku s obsahem vitamín A, nikoli už vitamínu D. Tento problém může nastat i případě, že skupina
obsahuje sice jednu léčivou látkou, ale v různých lékových formách. Plně hrazený přípravek tak může být zajištěn
např. díky přípravku ve formě injekcí. Ostatní formy jako jsou masti, tablety apod. již zástupce plně hrazeného
nemají. 

 

Seznam skupin v příloze č. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění naleznete
ZDE.