Legislativní požadavky

§93b zákona o léčivech uvádí, lékař, zubní lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, který zaznamenal podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek nebo jiné skutečnosti  související s použitím léčivého přípravku, které jsou závažné pro zdraví pacientů je povinen

a) toto neprodleně oznámit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, a to i tehdy, jestliže léčivý přípravek nebyl použit v souladu se souhrnem údajů o přípravku nebo byl zneužit,

b) poskytnout součinnost při ověřování skutečností souvisejících s podezřením na nežádoucí účinek a na vyžádání zpřístupnit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv dokumentaci, včetně dokumentace obsahující osobní údaje.

Povinnost hlásit „jiné skutečnosti“ se v zákoně vyskytuje pro ty případy, kdy se nepříznivá odezva na podání léčivého přípravku neshoduje s definicí nežádoucího účinku, nicméně je závažná pro zdraví léčených osob a měla by být zaznamenána. Jde například o případy předávkování, zneužití nebo nesprávného užití, ať úmyslného či neúmyslného. V takovém případě je nutné nasbírat co nejvíce informací, aby bylo možno chybnému užívání léčivých přípravků a jeho důsledkům předcházet. Také je třeba v opodstatněných a závažných případech hlásit neúčinnost léčivých přípravků, což se týká především vakcín a hormonální antikoncepce. Mezi skutečnosti, které je třeba hlásit, spadají i podezření na  závady v jakosti léčivých přípravků, které se projeví nežádoucím účinkem.

Povinnost hlášení nežádoucích účinků se týká podezření na závažné či neočekávané nežádoucí účinky. Hlásící osoba nemusí být v daném okamžiku schopna jednoznačně vyhodnotit souvislost použití přípravku a nežádoucího účinku a již pouhé podezření lékaře či jiného zdravotníka je dostatečným signálem o možné souvislosti. Aby se předešlo přetížení lékařů i vyhodnocovacího systému, soustřeďuje se povinnost hlášení na podezření na závažné či neočekávané nežádoucí účinky, tedy na informace závažné a nové. I přes toto zúžení uvítáme upozornění na jakékoli jiné nežádoucí účinky, které lékař považuje za významné nebo zajímavé. Všechna hlášení nežádoucích účinků jsou považována za důvěrná s ohledem na hlásící lékaře a možnost identifikovat pacienty.

Povinnost hlásit podezření na závažné a neočekávané nežádoucí účinky se vztahuje i na jiné zdravotnické pracovníky než lékaře, např. zdravotní sestry, rentgenové laboranty a další osoby zaměstnané v systému zdravotní péče, které jsou v kontaktu s pacienty.

Lékaři, lékárníci a jiní zdravotničtí pracovníci mohou hlásit podezření na nežádoucí účinky léčivých přípravků elektronickým formulářem, papírovým formulářem nebo jiným způsobem kontaktování Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Vzhledem ke specifickému postavení lékárníků v oblasti výdeje léčiv, poskytování informací o léčivech, blízké interakci s pacienty a s ohledem na jejich rozsáhlé znalosti vlastností léčiv, přikládáme informacím lékárníků o nežádoucích účincích mimořádný význam.

§93b zákona č. 378/2007 Sb. o léčivech uvádí, že farmaceut nebo jiný zdravotnický pracovník, který zaznamenal podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek nebo jiné skutečnosti související s použitím léčivého přípravku, které jsou závažné pro zdraví pacientů, je povinen

a) tyto skutečnosti neprodleně oznámit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, a to i tehdy, jestliže léčivý přípravek nebyl použit v souladu se souhrnem údajů o přípravku nebo byl zneužit,

b) poskytnout součinnost při ověřování skutečností souvisejících s podezřením ze závažného nebo neočekávaného nežádoucího účinku a podle potřeby zpřístupnit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv dokumentaci, včetně dokumentace obsahující osobní údaje; s těmito údaji Státní ústav pro kontrolu léčiv zachází za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy.

Legislativně jsou povinnosti držitelů rozhodnutí o registraci zakotveny v zákoně č.378/2007 Sb., o změnách zákona o léčivech a změnách dalších zákonů:

Zaznamenávání a hlášení podezření na nežádoucí účinky

• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen zaznamenávat a na jediném místě v Evropské unii zpřístupnit hlášení podezření na nežádoucí účinky jeho registrovaných léčivých přípravků, které se vyskytnou jak v Evropské unii, tak i ve třetích zemích, o nichž se bez ohledu na jejich formu a způsob předání dozví (§93a, odst. 1)

a) od pacientů,
b) od zdravotnických pracovníků,
c) z lékařské literatury, kterou je povinen sledovat,
d) v rámci poregistračních studií, vyjma hlášení, která se vyskytnou v rámci klinického hodnocení.

• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen přijmout dostatečná opatření za účelem získávat přesné a ověřitelné údaje pro požadované vyhodnocení hlášení podezření na nežádoucí účinek, shromažďovat další relevantní informace v návaznosti na tato hlášení a zasílat aktualizace do databáze EudraVigilance. Držitel rozhodnutí o registraci je povinen spolupracovat s agenturou a Ústavem při identifikaci duplicitních hlášení podezření na nežádoucí účinek (§93a, odst. 4).
• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen na vyžádání poskytnout Ústavu součinnost podáním následných informací vztahujících se k zaslanému hlášení podle odstavce 5.

Pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti

• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen zasílat pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti (§93d a §93e),
• Na základě posouzení výsledků jednotného hodnocení pravidelně aktualizovaných zpráv o bezpečnosti je držitel rozhodnutí o registraci povinen podat žádost o změnu registrace, včetně aktualizovaného souhrnu údajů o přípravku a příbalové informace. (§93g odst.2 písm. b)

Farmakovigilanční systém držitele rozhodnutí o registraci (§91)

• Držitel rozhodnutí o registraci musí za účelem plnění svých úkolů v oblasti farmakovigilance provozovat farmakovigilanční systém odpovídající farmakovigilančnímu systému České republiky, prostřednictvím kterého

a) shromažďuje informace o rizicích léčivých přípravků, u kterých je držitelem rozhodnutí o registraci,
b) vyhodnocuje informace podle písmene a) a zvažuje možnosti snížení rizika a jeho prevenci,
c) v případě potřeby činí vhodná opatření.

• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen

a) vést a na žádost Ústavu do 7 dnů zpřístupnit kopii základního dokumentu farmakovigilančního systému,
b) neprodleně informovat Ústav o změně základního dokumentu farmakovigilančního systému, pokud se nachází na území České republiky (upřesnění zde),
c) pro každý léčivý přípravek provozovat a aktualizovat systém řízení rizik, který musí být přiměřený zjištěným a možným rizikům takového léčivého přípravku a potřebě získávání poregistračních údajů o bezpečnosti,
d) sledovat dopad opatření pro snížení rizik, která obsahuje plán řízení rizik nebo která jsou stanovena jako podmínky registrace a zvláštní povinnosti podle §31a, §32 odst. 3 a §32a,
e) sledovat farmakovigilanční údaje s cílem určit, zda se neobjevila nová rizika, nezměnila dříve zjištěná rizika nebo nedošlo ke změně v poměru rizika a prospěšnosti léčivých přípravků,
f) uchovávat dokumentaci vztahující se k farmakovigilanci nejméně po dobu 10 let od pořízení této dokumentace; prováděcí právní předpis stanoví obsahové náležitosti, způsob vedení a dobu uchovávání dokumentace vztahující se k farmakovigilanci.

• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen provádět pravidelný audit svého farmakovigilančního systému. Pokud výsledky auditu nasvědčují tomu, že je třeba provést nápravná opatření, držitel rozhodnutí o registraci tyto výsledky spolu s plánem nápravných opatření zaznamená do základního dokumentu farmakovigilančního systému a nápravná opatření provede. Po provedení nápravných opatření je oprávněn tento záznam odstranit.
• Držitelé rozhodnutí o registraci se v oblasti farmakovigilance řídí pokyny Komise, agentury a Ústavu.

Kvalifikovaná osoba odpovědná za farmakovigilanci (§91a)

• Držitel rozhodnutí o registraci musí mít trvale a nepřetržitě k dispozici kvalifikovanou osobu odpovědnou za farmakovigilanci.
• Kvalifikovaná osoba odpovědná za farmakovigilanci odpovídá za vytvoření a správu farmakovigilančního systému a musí mít bydliště a plnit své úkoly v oblasti farmakovigilance na území Evropské unie. Držitel rozhodnutí o registraci sdělí jméno, příjmení a kontaktní údaje kvalifikované osoby odpovědné za farmakovigilanci Ústavu a agentuře.
• Ústav může požádat držitele rozhodnutí o registraci o jmenování kontaktní osoby pro otázky farmakovigilance v České republice, která bude podřízena kvalifikované osobě odpovědné za farmakovigilanci (upřesnění zde).
• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen neprodleně informovat Ústav v případě změny kvalifikované osoby odpovědné za farmakovigilanci nebo změny jejích kontaktních údajů; obdobně informuje o změnách týkajících se kontaktní osoby.

Veřejná oznámení o farmakovigilančních pochybnostech

• Držitel rozhodnutí o registraci může učinit veřejné oznámení o farmakovigilančních pochybnostech vztahujících se k použití jeho léčivého přípravku. O tomto záměru musí před tím nebo nejpozději s tímto oznámením informovat Ústav, agenturu a Komisi. Dále je povinen zajistit, aby informace určené veřejnosti nebyly zavádějící a byly prezentovány objektivně. (§93 odst 3)

Postup pro naléhavé záležitosti

• Držitel rozhodnutí o registraci je povinen informovat Ústav, pokud zjistí nová rizika nebo změny dříve zjištěných rizik nebo změny v poměru rizika a prospěšnosti (§93h odst 2).

Provozovatelem se rozumí (§6):

• výrobce léčivých přípravků, osoba dovážející léčivé přípravky ze třetích zemí, zařízení transfuzní služby, provozovatel kontrolní laboratoře a výrobce léčivých látek,
• distributor léčiv,
• osoba oprávněná k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách,
• osoba organizující nebo provádějící výzkum léčiv, nebo
• prodejce vyhrazených léčivých přípravků.

Vedle speciálních povinností některých provozovatelů (lékaři, lékárníci, zadavatelé KH, zkoušející KH) zákon vymezuje i společné povinnosti.

Provozovatel je povinen (§23):

• Při výskytu nežádoucího účinku léčivého přípravku nebo závady v jakosti léčiva nebo pomocné látky vyhodnotit jejich závažnost a v případě potřeby provést veškerá dostupná opatření směřující k zajištění nápravy a k omezení nepříznivého působení léčiva nebo pomocné látky na nejnižší možnou míru, včetně jejich případného stažení z oběhu; přijatá opatření neprodleně oznámit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, pokud se jedná o závady v jakosti nebo závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek,
• Neprodleně oznámit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv podezření z výskytu závady v jakosti léčiva nebo pomocné látky, které vedou ke stažení léčiva nebo pomocné látky z oběhu.

Prodejce vyhrazených léčiv je povinen vyřadit z prodeje vyhrazená léčiva, jestliže byl upozorněn na jejich závadu; o této skutečnosti bezodkladně informovat Státní ústav pro kontrolu léčiv, zaslat mu vzorek takového léčiva a dále postupovat podle jeho pokynů (§23 odst 4 písm d).

Pacientům je umožněno hlásit podezření na nežádoucí účinky léčivých přípravků elektronicky nebo jiným způsobem s využitím kontaktů.

Legislativně je zakotvena pouze povinnost pacienta poskytnou Ústavu součinnost podáním následných informací vztahujících se k zaslanému hlášení v případě, že podezření na nežádoucí účinek léčivého přípravku sám ohlásil (§93b odst. 2).